Barový stůl do kuchyně: jaká výška sedne k barovým židlím a kolik místa nechat na nohy

Barový stůl v kuchyni je jeden z mála kusů nábytku, kde se dá udělat chyba, která se nedá napravit. Když si koupíte stůl a k němu židle o špatnou výškovou třídu, výsledek je nepoužitelný — buď máte kolena o desku, nebo sedíte jako u pracovního stolu v první třídě.

Přitom se ten problém dá vyřešit dvěma čísly. Jen se o nich v popisech zboží nemluví, protože se obojí schovává pod stejné slovo „barový".

Tři výškové třídy, ne jedna

Tohle je základ, na kterém stojí všechno ostatní.

Jídelní výška je 72 až 76 cm. Klasický stůl, klasické židle se sedákem ve 45 až 47 cm.

Pultová výška je 90 až 92 cm. Odpovídá výšce kuchyňské pracovní desky, takže se používá u ostrůvků a barových pultů navazujících na linku. Sedáky k ní patří ve výšce 60 až 65 cm.

Barová výška je 105 až 110 cm. Skutečná barová deska, ke které patří sedáky ve výšce 75 až 80 cm.

Ten rozdíl mezi pultovou a barovou výškou je patnáct až dvacet centimetrů a je to přesně místo, kde nákupy selhávají. Židle prodávaná jako „barová" může mít sedák 63 cm i 78 cm. Pokud se netrefíte, sedíte buď příliš nízko, nebo příliš vysoko, a spravit to nejde.

Pravidlo, které vám to vyřeší jednou provždy: mezi sedákem a horní hranou desky má být 25 až 30 centimetrů. Nic víc si pamatovat nemusíte. Vezměte výšku své desky, odečtěte 28, a máte výšku sedáku, kterou hledáte.

U stolu vysokého 110 cm to vychází na sedák kolem 80 cm. U pultu 90 cm na sedák 62 cm.

Kolik místa na nohy: rozměr, o kterém se nepíše

Teď ta druhá věc, která rozhoduje o pohodlí a kterou v popisech nenajdete skoro nikdy.

Když sedíte u barového stolu, vaše kolena míří pod desku. Aby se tam vešla, musí být splněné dvě podmínky současně.

Svislý prostor. Mezi sedákem a spodní hranou desky — tedy včetně rámu, obvodové lišty nebo zásuvky, pokud tam jsou — musí zbýt alespoň 25 centimetrů. Když má stůl pod deskou obvodový rám vysoký deset centimetrů, ukrojí vám z těch pětadvaceti přesně deset. Právě tady vznikají ty situace, kdy si o stůl narážíte stehna.

Vodorovný prostor. Kolena potřebují zajet pod desku o třicet až osmatřicet centimetrů. To znamená, že deska musí přesahovat přes nohy stolu, nebo že nohy musí být zataženy dovnitř.

A tady je nejčastější konstrukční problém barových stolů. Stůl se čtyřmi nohami v rozích a s deskou, která nepřesahuje, znamená, že vaše kolena narazí do nohy. Sedíte pak bokem, nebo daleko od desky, a celé to nefunguje.

Když si vybíráte, dívejte se na to, kolik deska přesahuje přes podnož. Minimum je pětadvacet centimetrů, pohodlí začíná u třiceti pěti. U stolů se středovou nohou nebo s podnoží ve tvaru písmene H je to obvykle vyřešené lépe než u čtyřnohých.

Opěrka nohou: bez ní to nefunguje

Tohle je věc, kterou lidé podcení, a přitom rozhoduje o tom, jestli u stolu vydržíte deset minut, nebo hodinu.

Když sedíte na sedáku ve výšce 80 centimetrů, vaše nohy nedosáhnou na zem. Visí. Celá váha dolních končetin pak tlačí na zadní stranu stehen, přesně přes hranu sedáku — a v tom místě prochází cévní a nervové zásobení nohy.

Výsledek po dvaceti minutách znáte: brnění a nutnost změnit polohu.

Opěrka nohou tenhle problém odstraní úplně, protože přenese váhu z tlaku pod stehny do chodidel. Umístěná má být zhruba sedmnáct až třiadvacet centimetrů pod sedákem.

Prakticky to znamená dvě možnosti. Buď mají opěrku barové židle samy — příčka nebo prstenec na jejich podnoži — nebo ji má stůl v podobě vodorovné příčky mezi nohama.

Když nemá ani jedno, nekupujte to. Není to detail, je to funkční nedostatek.

Kdo si chce ověřit, jak se opěrky u jednotlivých modelů řeší, projde si barové židle z masivu a dívá se právě po příčce nebo prstenci a po výšce sedáku.

Kolik lidí se ke stolu vejde

Prostorová matematika, která je jednodušší, než se zdá.

Na jednoho sedícího počítejte 60 centimetrů šířky jako minimum, 65 až 70 pro pohodlí. U stolu dlouhého 140 cm to znamená dvě místa pohodlně, tři natěsno.

Hloubka 60 cm je u barových stolů obvyklá a znamená, že se sedí jen z jedné strany, případně z obou u užších desek. Pro sezení proti sobě potřebujete hloubku alespoň 80 cm, jinak si s protějškem narážíte kolena.

A pak prostor za sedícím člověkem. Barová židle se vysunuje dozadu při nasedání a sesedání, takže potřebujete 90 až 100 centimetrů volného prostoru za deskou. Pokud tudy má ještě někdo procházet, přidejte dalších 60 — pro komfortní průchod se počítá 75 cm.

V kuchyni, kde barový stůl často odděluje varnou část od jídelní, se tohle číslo pere s provozní uličkou. Mezi protilehlými pracovními plochami chcete 100 až 120 cm. Když do stejného pruhu vložíte i barové sezení, musíte to sečíst, ne přehlédnout.

Barový stůl jako pracovní plocha

Jedna vlastnost, kterou lidé nekupují, ale pak ji používají nejvíc.

Deska ve výšce 110 centimetrů je nad úrovní běžné kuchyňské linky, a to má konkrétní důsledek. Pro práci vestoje se doporučuje plocha zhruba deset až patnáct centimetrů pod úrovní loktů. Kuchyňská linka v 90 cm je optimalizovaná pro krájení a míchání, tedy pro práci, kde tlačíte dolů.

Pro činnosti, kde spíš manipulujete v úrovni rukou — skládání, přelévání, míchání nápojů, servírování — je vyšší plocha pohodlnější, protože se u ní nepředkláníte.

Kdo doma míchá koktejly nebo se věnuje jakékoli přípravě nápojů, tenhle rozdíl pozná okamžitě. Práce s odměrkou, šejkrem a sítkem se u linky dělá se skloněnou hlavou, u barové desky se stojí zpříma.

Praktická poznámka: pokud plánujete stůl takhle používat, počítejte s tím, že pod ním nebudou stát židle pořád. Nechte jim místo někde stranou, jinak se budete pokaždé prodírat.

Co dělá alkohol a citrusy s dřevěnou deskou

Když už jsme u domácího baru, patří sem varování, které je konkrétní.

Rozlitý destilát na lakované desce je problém. Ethanol je rozpouštědlo a u některých typů laků narušuje povrch — vznikne matná skvrna nebo zvlněné místo. U olejovaných povrchů se to projeví jinak: alkohol strhne část oleje a v místě zůstane světlejší nebo naopak tmavší flek.

Citrusová šťáva je kyselá, s pH kolem dvou až tří. Na dřevu s obsahem tříslovin může reagovat a zanechat tmavou skvrnu, která jde do hloubky.

Řešení je jednoduché a nikoho nepřekvapí: utírat hned. Ale přidám dvě věci, které fungují líp než dobré předsevzetí.

Za prvé: mějte na desce trvale položené prkénko nebo barový podtácek v místě, kde připravujete. Ne kvůli estetice, ale proto, že to je jediné místo, kde se skutečně rozlévá.

Za druhé: pokud si vybíráte povrchovou úpravu, olej s vyšším podílem tvrdých vosků se opravuje lokálně přebroušením a doolejováním, zatímco poškozený lak se opravuje přebroušením celé plochy. U desky, na které se manipuluje s tekutinami, mi olej přijde praktičtější právě kvůli opravitelnosti.

Materiálově je na tenhle typ zátěže vhodné hustší tvrdé dřevo. Indický palisandr, tedy sisam (Dalbergia sissoo), má hustotu v suchém stavu zhruba 750 až 850 kilogramů na krychlový metr, což je nad hodnotami evropského dubu — a u desky, na kterou se staví lahve a šejkry, se odolnost proti otlakům projeví.

Stabilita: vyšší stůl je citlivější

Poslední technická věc.

Stůl vysoký 110 cm má těžiště výš než jídelní stůl, a když se o jeho hranu opřete, působí síla přes delší páku. Moment, který se stůl snaží překlopit, je proto při stejné síle výrazně větší.

A o hranu barového stolu se opírá každý, kdo u něj stojí, což je vlastně jeho hlavní účel.

Prakticky to znamená dvě věci. Podnož by měla mít dostatečný rozkročený půdorys — čím užší základna, tím horší. A hmotnost pomáhá; těžký masivní stůl je z tohohle pohledu bezpečnější než lehký.

Před nákupem zkuste v prodejně jednu věc: opřete se lokty o hranu desky celou vahou horní části těla, jako když si u baru povídáte. Pokud se stůl nadzvedne nebo houpne, hledejte dál.

Kdo si chce projít, jaké rozměry a podnože se vyrábějí, najde barové jídelní stoly pohromadě; konkrétním příkladem je barový stůl do kuchyně z palisandru 140×110.

Než objednáte

Tři čísla si napište na papír a mějte je u sebe.

Výška desky. Výška sedáku, která z ní vychází po odečtení 28 centimetrů. A volný prostor, který za stolem máte — ten musí být alespoň 90 cm, aby se dalo nasedat.

Když všechna tři sedí, zbytek už je otázka vkusu. Když nesedí byť jen jedno, zbytek je jedno.

Zdroje

• Panero, J., Zelnik, M.: Human Dimension and Interior Space — vztah výšky sedáku a pracovní desky, prostor pro stehna a kolena, tlak na zadní stranu stehen
• Neufert, E.: Architects' Data — standardní výšky stolů a pultů, provozní uličky v kuchyních
• Time-Saver Standards for Interior Design and Space Planning — dimenzování jídelních a barových sezení
• ČSN EN 12521 — Nábytek: Pevnost, životnost a bezpečnost. Požadavky na stoly pro domácnost
• ČSN EN 1730 — Nábytek: Stoly. Zkušební metody pro stanovení stability, pevnosti a odolnosti
• ČSN EN 12520 — Nábytek: Požadavky na sedací nábytek pro domácnost
• The Wood Database — technické parametry dřeviny Dalbergia sissoo
• USDA Forest Products Laboratory: Wood Handbook — odolnost povrchových úprav dřeva vůči rozpouštědlům a kyselinám
• Cornell University Ergonomics Web — posturální zátěž při sezení bez opory chodidel