Gin z lahve, který skutečně dovede čarovat!

Gin je v podstatě líh, který má svůj původ v zemi větrných mlýnů, tedy v Holandsku. Gin chutná neutrálně, takže se jedná o velmi oblíbenou a populární lihovinu pro přípravu koktejlů.

Krátká historie ginu

Gin se vyrábí z jalovce a ve francouzštině se řekne jalovec genévrir. Z francouzského slova genévrir pak vznikla zkratka „genever“ a z této zkratky pak gin obdržel svůj krátký a úderný název. První záznamy o výrobě ginu jsou z roku 1050 a pocházejí ze slunné Itálie. Ovšem oficiálně potvrzeným rokem je až rok 1650 a lokalita dnešního Nizozemska. Holandsko sedmnáctého století je domovinou této lihoviny. Za vznikem ginu stojí lékař Fanciscus de La Boie, který měl v úmyslu vytvořit medicínu na ledvinové potíže, ale mimoděk vymyslel gin. Doktor Fanciscus de La Boie totiž smísil dvě močopudné suroviny, olej z jalovcových bobulí a obilný destilát. Tento nápoj pak dostal díky anglickým námořníkům přezdívku „holandská kuráž“. Byli to pak angličtí námořníci, kteří gin dostali do Anglie, kde velice rychle zdomácněl. V Londýně pak vyvinuli originální gin, který nazvali dry gin. Tento dry gin nebo také London gin se však odlišuje výrobou i chutí. První dry gin byl vyroben za vydatného přispění kardamonu, jalovčinky a pomerančové kůry.

Výroba ginu je snadná

Gin se nevyrábí pouze jedním postupem, ale hned několika způsoby. Velmi známá je například takzvaná studená cesta. Při tomto postupu se při výrobě ginu přidávají do předpřipravené lihoviny esence, trest a tinktura. Tento postup byl hojně využíván zejména v minulosti. Druhý rozšířený způsob výroby ginu se vyrábí za přispění koření a bylin, které se dají do vrchní části destilačního zařízení. Tento způsob je velmi prostý a zároveň značně účinný, takže je v současné době velmi používaný. Třetí způsob výroby ginu spočívá v tom, že se koření a bylinky dají do vaku a ten se dostatečně ponoří do základní lihoviny. Zahřátím a opětovnou destilací se všechno pěkná uvolní a sloučí. Tímto způsobem vznikne velmi kvalitní gin.  

Publikováno: 06. 11. 2012

Kategorie: Nezařazené

Autor: Karel Šimáček